Modelarstvo

www.modelarstvo.napady.net

Ako lietat s RC modelom

Ako lietat s RC modelom

 Než půjdete létat

Zakoupení RC sady je velkým zážitkem, při kterém se vás nejspíš zmocní velká nedočkavost a touha vybalit to z krabice a okamžitě odstartovat. K tomu ovšem potřebujete vhodné místo na létání a vhodné počasí. Výběr obojího je velmi důležitý! Zatímco místo na létání vám neuteče, na počasí si budete muset počkat.

Místo na létání by měla být nejlépe louka o rozměrech alespoň 200 x 200 metrů v jejímž bezprostředním okolí by neměla být frekventovaná silnice, parkoviště či něco jiného, kde by pád modelu způsobil velkou škodu.

Pro první létání musí být bezvětří nebo jen opravdu velmi mírný vítr. To bývá často ráno, méně často večer a výjimečně i jindy.

První kroky

Model samozřejmě nejprve zaklouzáme a vyvážíme bez motoru, pak začneme teprve pomalu s motorovými lety. Při létání stejně jako při řízení auta nějakou dobu trvá než si vytvoříme potřebné automatické reakce, kdy budeme při pohledu na model vědět, kterou páčkou a jakým směrem pohnout. Začátečník zmatkuje, plete si páčky a směry a tak obvykle vydrží nabitý akumulátor déle než letadlo. Tomu se dá napomoci předchozím tréninkem na PC simulátoru, samozřejmě k tomu potřebujete speciální ovladač s totožnými funkcemi páček jako má vaše vysílačka. Dále potřebujete náhradní díly a nářadí, abyste mohli model opravit přímo na louce a hned pokračovat. Pro první létání doporučuji s sebou několik rezervních gumiček na upevnění křídla, kvalitní izolepu, nůžky, malý křížový šroubovák na vrtuli, normální šroubovák na odpáčení vrtule od trupu a doporučuji si rovnou koupit i náhradní křídlo, protože to první polámete téměř jistě.

Z vlastní zkušenosti nedoporučuji zpočátku se hned snažit vystoupat a udržet model dlouho ve vzduchu. Lépe je dělat něco, co jsem nazval prodloužené klouznutí. Model vypustíte, uletíte na motor cca 20 metrů čímž kousek vystoupáte, pak motor hned vypnete, vyrovnáte náklon, srovnáte model do roviny a ve stejném směru necháte model klouzavým letem přistát. Přitom nehrozí, že model rozbijete a pokud model samovolně někam zatáčí, má tendenci houpat nebo strmě klesat, po přistání jednoduše upravíte trimy. Dokud nezvládnete ani toto prodloužené klouznutí, nemá cenu se snažit o něco víc. Uvědomte si, že když s modelem pořádně prásknete, po opravě můžete s celým trimováním a seřizováním začít od začátku. Brzy zpozorujete, že model se chová jinak při letu na motor a jinak při klouzání bez motoru. Při bezmotorovém letu dobře zaklouzaný model letí sám, v podstatě aniž byste museli na něco sahat. Naopak při motorovém letu na plný plyn to připomíná krocení rozzuřeného býka. Jako další prvek doporučuji let tam a zase zpátky. Motorová fáze bude trochu delší, uděláte jednu zatáčku a pak s vypnutým motorem přistanete směrem k sobě. Nebudete muset pro model chodit tak daleko. Pro tento prvek je samozřejmě dobré bezvětří, protože jinak budete přistávat po větru velkou rychlostí. Až zvládnete toto, budete mít dost zkušeností pro delší let, kdy provedete mezi startem a přistáním několik obletů.

Start

Start je jednoduchý. Dáte na vysílačce plný plyn, stisknete startovací tlačítko na trupu a model hodíte stejně jako při bezmotorovém zaklouzávání. Chvíli bude model letět rovně a nabírat rychlost, pak začne sám stoupat (pokud ne, tak mírně přitáhnete výškovku). Pokud začne sám někam zatáčet, musíte ho vyrovnávat směrovkou stále proti větru a výškovkou udržovat přiměřený úhel stoupání. Pokud se situace začne vymykat kontrole, okamžitě vypněte motor a v bezmotorovém klouzavém letu vyrovnejte model. Pak buď přistaňte a odpočiňte si nebo motor znovu zapněte a pokračujte ve stoupání. Ve vzdálenosti cca 50 metrů je čas začít dělat obrat, aby vám model neuletěl.

Let

Účelem letu je udržet model ve vzduchu a v prostoru, který jsme si vymezili jako letový prostor. Vzhledem k RC pilotovi by měl být letový prostor umístěn proti směru větru. To proto, že po větru letí model vždy mnohem rychleji než proti větru a vítr má tendenci model samovolně obracet po větru. Nezkušený pilot se z takového výletu po větru nemusí být schopen vrátit. Po nastoupání výšky odpovídající cca výšce vzrostlého stromu je třeba ubrat plyn či případně motor zcela vypnout a jen plachtit. Model poletí mnohem pomaleji a bude stabilnější a na korekci vašich chyb budete mít víc času. Je-li vítr, osvědčilo se mi zapínat motor na let proti větru a stoupat, po větru motor vypnout, aby model neletěl tak rychle. Snažíme se létat v kruzích nebo osmičkách, abychom si procvičili oba směry zatáčení. Létáme-li nad hlavou a otáčíme-li se tělem, je třeba dbát na odstup okolostojící osob, které jinak pícháme koncem antény do obličeje. Létání obecně vyžaduje maximální soustředění, proto si s sebou neberte psa či nezvedené děti bez jiné dohlížející osoby. Snažit se napoprvé létat dokud nedojdou baterky je riskantní. Udělejte si tak 4 oblety a pokud nespadnete ani vám model neulétne, považujte to za velký úspěch a jděte na přistání.

Přistání


Takto popsané přistání je určitý ideál. Zpočátku patrně budete přistávat tak, že když zrovna bude model nízko a před ním dost místa, jednoduše vypnete plyn a necháte model klouzat dokud sám nepřistane a pak si pro model dojdete cca 100 metrů. Druhým vývojovým stupněm je přistávat alespoň proti větru. Třetí stupeň dovednosti je přistávat proti větru řízeně blízko sebe a o tom je následující odstavec.

Přistávací manévr zahájíme v přiměřené výšce tím, že s modelem poodletíme cca 20 - 30 metrů po směru větru. Potom model otočíme přímo na sebe a s vypnutým motorem pomalu kloužeme proti větru k sobě. Letí-li model proti nám, vidíme dobře jeho náklon a ten se snažíme neustále vyrovnávat a zároveň držet směr k sobě. Zpočátku je těžké odhadnout, kde přesně model klesne natolik, že dosedne na zem, proto je třeba mít dostatek prostoru. V malé výšce se už nesnažíme zatáčet, model nám v zatáčce totiž skoro vždy v náklonu poklesne a pak se zapíchne koncem křídla do země a udělá "hvězdu", čímž si ho zbytečně poškozujeme. Obvykle se přímo do sebe stejně nestrefíme a i kdyby, budeme mít dost času udělat cca 3 kroky stranou, aby nás model minul. Ve výšce kolem 30 cm model začne tzv. plavat, tj. jeho klesání se na chvíli zastaví a model klouže dále než bychom čekali. Těsně před dosednutím můžeme maličko přitáhnout výškovku, abychom model ještě přibrzdili. Zpočátku jsem vždy toto závěrečné přitažení přehnal, model se těsně nad zemí vzepjal a spadl na křídlo. Pokud nic nezvoráte, model dosedne na lyžinu na spodní části trupu, po nakrátko posekané trávě pojede asi metr aniž by drhnul křídlem o zem, pak se zastaví a sklopí jedno křídlo k zemi. Když se vám to povede, je to velmi elegantní a vůči modelu šetrné přistání.


Pády a krizové situace

  • Pád z přetažení výškovky
    Pokud příliš přitáhneme výškovku, model se vzepne nosem vzhůru a zastaví se. Pak se nakloní některým křídlem do strany a špičkou dolů a začne strmě klesat v zatáčce, čímž prosedne minimálně asi o 4 metry. Takový pád vybíráme jednak směrovkou vyrovnáním náklonu a pak výškovkou, kterou po nabrání rychlosti model vyrovnáme do vodorovného letu. Pokud přitažení výškovkou přeženeme, celá situace se opakuje "o patro níž". Pokud si popleteme strany a dáme výchylku směrovkou na opačnou stranu, dostáváme se do pádu nesprávným vyrovnáním náklonu viz dále.

  • Pád nesprávným vyrovnáním náklonu
    Pokud přeženeme náklon, model začne strmě klesat k zemi ve spirále. Pouhým přitažením výškovky toto nelze spravit, je nutno směrovkou vyrovnat náklon. Musíme se velmi rychle rozhodnout, na kterou stranu směrovku vychýlit.
    Pokud se spleteme, model se nakloní ještě víc a rychlost klesání se ještě zvýší. Na opravu nesprávného rozhodnutí už pak většinou není čas. V této fázi je vhodné urychleně vypnout motor (ten se vypíná vždy stejným směrem - to nelze zkazit), protože letíme-li přímo dolů ještě na motor, je rychlost nárazu velmi vysoká a ničivá.

    Pokud to nezvládneme, následkem bude nejspíš vrtule zaražená až k trupu, která se nebude točit, protože bude drhnout o hlavy šroubků, kterými je přišroubován motor (nepanikařit, stačí posunout vrtuli dál od trupu) a patrně praskne křídlo. Také bude nutno znovu upevnit přijímač a přezkoušet dosah soupravy. Moje SkyLady přežila minimálně dva takové velmi tvrdé pády a vždy to šlo opravit jen novým usazením vrtule, výměnou křídla a fixací vnitřní vestavby trupu.

  • Ulétnutí modelu
    Ulétnutí je patrně vůbec nejnepříjemnější problém, který vás může potkat. Čím je model dále od vás, tím hůře se dá poznat, je-li nakloněný k vám nebo od vás a nebo zda jej vidíte zepředu či zezadu. Zejména se tento problém projevuje, když je model daleko a nízko. Poloha modelu je patrná pouze v určitých fázích zatáčky, ve zbytku času musíte jen důvěřovat, že model pokračuje v manévru, který jste zahájili v době, kdy to ještě bylo vidět. Bohužel, na rozdíl od simulátoru, model rád samovolně změní směr zatáčení např. vlivem poryvu větru. Pokud model vidíte, snažíte se ho přivézt zpět do poslední chvíle, ale protože nerozpoznáte směr jeho bočního náklonu, obvykle spadnete do spirály nesprávným vyrovnáním náklonu. Pak je potřeba si co nejpřesněji zapamatovat místo dopadu a vydat se na výlet model hledat.

    Jiným případem je, když model zalétne za nějakou překážku (např. nadletí stromořadí a za stromy není vidět) a stále letí. Pak hrozí, že uletí velmi daleko a na rozdíl od prvního případu nebudete znát místo dopadu. Když se mi to stalo, vypnul jsem motor a navedl model pomocí trimů (páčky nelze za běhu držet) naslepo do klesavé zatáčky a běžel za modelem. Když jsem proběhl stromořadím, model už ve vzduchu nebyl. Nastalo něco jako "houbaření", kdy jsem hledal model v okruhu stovek metrů. Naštěstí jsem ho našel a bez většího poškození.

Budete jistě překvapeni, jak snadno a nečekaně se do krizové situace ulétnutí dostanete. V této fázi se vám nejvíce vyplatí dobrý výběr místa pro létání, protože mimo ceny za ztracený model můžete ještě způsobit druhotnou škodu tím, že neřízeným pádem modelu něco rozbijete nebo způsobíte dokonce zranění.


 
Dakujeme za Vasu nastevu.!!!